Jak zvládat kritiku

Každý, kdo něco tvoří, neustále čelí kritice, která hodnotí jeho tvorbu. Je úplně jedno, jestli jste copywriteři, malíři, skladatelé nebo zedníci. Ve chvíli, kdy pouštíte do světa svůj výtvor, přichází kritika. Toužíte po tom, aby dílo, na kterém jste se tolik nadřeli, okolí pochválilo. Co když to ale dopadne úplně obráceně?

Jak reagovat, pokud místo očekávané chvály obdržíte nesmiřitelnou kritiku?

Co je kritika a co obyčejná buzerace

Rozlišit mezi kritikou a buzerací, nebo chcete-li mezi zdravou a nezdravou kritikou, je pro udržení příčetnosti nezbytné. Konstruktivní kritika je důležitá. Získáte tak perfektní zpětnou vazbu, díky které se můžete zlepšit.
Naopak připomínky, kterými si autor jen léčí mindráky, vás nikam neposunou. Prostě vás někdo jen shledal jako vhodný cíl a vylévá si na vás frustraci svým životem, prací apod. Člověku by ho mělo být spíše líto, protože jak moc ubohý musí být jeho život, když dokáže napsat něco tak hnusného?
Jen zdravé osobnosti dokážou být emočně imunní proti připomínkám a chování ostatních lidí.

Jak to rozeznat? Příklad ze života:

Nedávno jsem zveřejnila článek Kdo je kdo – copywriter, editor, korektor. Pod FB postem, kde jsem článek představila světu, se strhla dva dny trvající debata. Ze začátku to nevypadalo příliš dramaticky. Komentující napsali souhlasím/nesouhlasím a bylo to fajn. Jenže pak nastoupili grammar nazis a celé se to změnilo v lynč, jak diskuzi někteří přihlížející později označili.
Čím méně jsem se odmítala nechat hejtováním udolat, tím více se stupňovalo. Nakonec už diskutující vůbec neřešili obsah článku, ale to, že mám na tomhle webu hnusnou fotku. 😀  

Jaké si z toho vzít ponaučení? Pokud se někdo urputně snaží najít něco, co by vám mohl „pohanit“, určitě mu nejde o vaše dobro, ani se nesnaží o konstruktivní kritiku. Buď vám chce cíleně ublížit, nebo si na vás hojí své rány. Nemá cenu se tím zabývat.
Když mi naopak jedna z diskutujících drsně vytmavila, že mám v článku pitomě sestavenou větu, nemohla jsem než přiznat, že má pravdu, a větu jsem opravila. Ráda jsem si z konstruktivní kritiky vzala ponaučení. 

Ale nechat se shazovat od lidí, kteří mi evidentně chtějí ublížit anebo přinutit ostatní dělat věci, tak jak je to správné podle nich?
Ne, děkuji pěkně, mám vlastní hlavu!

Udržujte si odstup

Ať už je se jedná o konstruktivní kritiku, nebo samožerské zvyšování ega na váš účet, vždy to na vás zanechá stopu. Pomoc je snadná. Snažte se odhalit skutečný důvod kritiky. Je to snaha vám pomoc, nebo se vám někdo pokouší ublížit, snížit vaši sebedůvěru, nebo s vámi dokonce manipulovat? Kritika často může být pouze návnada, která vás má přimět k tomu se bránit či obhajovat. Pokud vás kritizuje někdo, o kom víte, že si v tom libuje, nemá smysl se jeho reakcemi zabývat.

Proberte to

Ať už jste o svých kvalitách přesvědčeni sebevíce, každá kritika ve vás zanechá semínko pochyb. Co když mají pravdu?
Je přirozené, že ve vás kritika vyvolá emoce. Nejistota, ponížení, vztek, pocit selhání… Netutlejte to v sobě. Sedněte si s někým blízkým a všechno mu pěkně popravdě „vysypte“. Uleví se vám. Váš důvěrník vám navíc může vrátit sebedůvěru připomenutím vašich minulých úspěchů, které jste mu určitě také svěřili, protože je důležité se umět i pochválit a „pochlubit“.

Jak reagovat?

Hlavně v klidu! Párkrát se zhluboka nadýchněte, napočítejte do deseti, jděte se chvíli projít. Pak si rozeberte kritický komentář. Je kritika oprávněná, nebo bezcenný hejt? Na zdravou kritiku je jednoduché reagovat. Poděkujte a poučte se. Co si ale počít, když vás někdo hejtuje?

Nestresujte se! Být copywriter je skvělé a nikdy bych neměnila. Přečtěte si můj tip Jak začít. Vždycky tu bude někdo, kdo bude mít námitky proti tomu, co a jak děláte. Zůstaňte klidní a potlačte instinktivní reakci oplatit útočníkovi stejnou mincí. Zkuste raději být upřímní. Tím nemyslím poslat kritika do míst, kam slunce nesvítí, i když si to zřejmě v hloubi duše přejete. Raději se ho zeptejte, jak chce, abyste se teď cítili. Zdá se to jako maličkost, ale často tím haterovi seberete vítr z plachet.

Společnost je v současné době nastavena na dokonalost a ten tlak je obrovský. Jenže, vy nemusíte být dokonalí. Můžete si dělat věci jinak, po svém. Nenechte se žádnou kritikou vykolejit a vždy reagujte slušně. Když to vydržíte dost dlouho, stane se to pro vás přirozené a kritika vám přestane vadit. Nakonec ji začnete vyhledávat, protože bez zpětné vazby se nikdy nezlepšíte. A až budete opravdu dobří mžete začít psát sami na sebe a živit se svým blogem. V článku Jak si vydělávat blogem vám poradím, jak na to.